Tomáš Jirsa

Mathias Bonde Korsgaard

Traveling Music Videos offers a new interdisciplinary perspective on how contemporary music videos travel across, shape, and transform various media, online platforms, art institutions, and cultural industries worldwide. With the onset of digital technologies and the proliferation of global video-sharing websites at the beginning of the 21st century, music video migrated from TV screens to turn instead to the internet, galleries, concert stages, and social media. As a result, its aesthetics, technological groundings, and politics have been radically transformed. From the kinaesthetic experience of TikTok to the recent reimaginations of maps and navigation tools through music video cartographies, from the ecofeminist voices mediated by live-stream concerts to the transmedia logic of video games and VR, from the videos' role in contemporary art galleries to their political interventions -the chapters map the ways music video is continually reconfiguring itself. The volume tracks music video's audiovisual itineraries across different geographies, maps its transmedia routes, and tackles the cultural impact that it has on our current media ecosystem.

Traveling Music Videos

Institut Václava Klause

a kol.

Ivan Brezina

Tomáš Chalupa

Jan Stráský

Milan Lstibůrek

Jiřina Rippelová

Radomír Mrkva

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku z 12. října 2011 a několik dalších doplňkových textů. "Kůrovcová kalamita je dalším důkazem toho, že se dnes bohužel příroda bez lidského zásahu neobejde."

Kůrovcová kalamita: Víc než spor přírodovědců

Frank Ankersmit

Laura Mulvey

Daniel Pick

Martin Elbel

Jiří Lach

History no longer belongs only to historians, but is woven into the fabric and discourse of daily life. This fresh and wide-ranging survey explores how new media and new historiographic approaches are dramatically expanding what we understand by “history” today. Controversy about the aims and limits of historical analysis has raged ever since the rise of postmodern history in the 1970s. But these debates have rarely affected the understanding of history in Central and Eastern Europe. The volume confirms the crucial importance of audiovisual and mass media, from film to television and radio to comics, but does not exclude literary scholars and art historians who are also rethinking their methods, taking note of their new consumers. If history formerly appeared to be a one-way transmission of expertise, it is increasingly a dynamic engagement between researchers and audiences.

New Ways of Representing the Past

Where Is History Today?

Kniha pojednává o vztahu mezi literárním psaním a ornamentem. Propojuje tedy literárněteoretickou a literárněhistorickou problematiku s uměnovědnou, především vizuální oblastí. Ornament je nahlížen jako teoretická figura umožňující zkoumání (nejen) literárního psaní z hlediska jeho vizuality a pohybu. Tento přístup, pokoušející se o určité vizuální čtení literatury, je zde rozpracován a aplikován pod názvem "fyziognomie psaní". Práce má v podstatě dvě roviny, neboť zasahuje jak širší teoreticko-historickou část, tak část analytickou. V první části je vypracován pojem ornamentu na pozadí jeho estetické a filozofické reflexe a vysvětlen jeho interpretační potenciál vzhledem k umělecké literatuře. Tato snaha dala vyvstat četným intertextuálním a intersémiotickým paralelám mezi zákonitostmi literárního psaní a vlastnostmi ornamentu, tak jak se projevovaly napříč dějinnými epochami a světovými kulturami (gotika, rokoko, moderna a arabsko-islámská kultura). Navazující intermezzo osvětluje teoretickou problematiku samotného pojmu psaní, především z hlediska francouzského poststrukturalismu a dekonstrukce, a ukazuje možnosti jeho vizuálního čtení. Část třetí představuje interpretace vybraných textů světové literatury 20. století (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Samuel Beckett a dva "schizofrenní" texty Louise Wolfsona a Blanche T.) z hlediska afinity literární řeči a konkrétních ornamentálních projevů.

V záhybech literárního ornamentu

Fyziognomie psaní

Kniha pojednává o setkání subjektu s beztvarostí a jeho důsledcích, jak je uchopuje moderní světová literatura, a s využitím filozofických, estetických i antropologických přístupů se snaží odpovědět na otázku, jakými prostředky afekty a vizualita tvarují jazyk, příběh a čtenáře. Hlavní roli tu proto nesehrávají zkoumaní autoři 19. a 20. století (např. Edgar Allan Poe, Oscar Wilde, Richard Weiner, Vladimir Nabokov či Eugène Ionesco), ale intermediální figury utvářející jejich psaní a prostupující dějiny: smazaný obličej, tapeta a prázdná židle. Hlavní ambicí všech kapitol je vysvětlit, jakým způsobem je narativní text schopen zprostředkovat fenomén beztvarosti, doposud spojovaný výhradně s oblastí výtvarného umění, a jaký teoretický potenciál pro estetické a literárněvědné myšlení skýtá. Přínos monografie spočívá mj. v tom, že jako první ve středoevropském kontextu reaguje na výzvu afektivního obratu, jehož mezioborové impulzy aplikuje na oblast moderní literatury i současného výtvarného umění.

Afektivní a vizuální figury v moderní literatuře

Tváří v tvář beztvarosti

Tomáš Jirsa

Books

Your next favorite book is out there