Name: Wrony
ISBN: 9788366013407

Petra Dvořáková

Wrony

Maja

Cudowna książka. Przeczytałam ją w jeden dzień mimo tego, że ciężko się czytało przez ilość przykrych scen. Zakończenie mocno mnie zdziwiło, a ostatnie zdanie sprawiło, że będę o niej pamiętać bardzo długo

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

Vrány

Anna 

vrány jsou jakožto knížka o 180 stranách jednohubka, ale to skutečně na kvalitě knihy neubírá. když jsem po dvou hodinách čtení vrány dočetla, nevěděla jsem, co si myslet. během čtení jsem byla plná smutku a agrese, brečela jsem, byl to vážně silný zážitek.
dvanáctiletá bára se doma potýká jen a jen s problémy, její matka v ní nevidí dostatečně dobrou dceru, a její otec jí na 'příkazy' matky bije. ten otec tam nakonec hraje ještě další role, ze kterých se mi ale dělalo tak strašně špatně, že vám je sem psát nebudu. sestra báry je ve všem nejlepší, nejhodnější, nejposlušnější, až jsem začínala být naštvaná i na ní, ale taky chápu, že žít v takovéhle rodině je těžké. froda jsem se nejdřív bála, aby se mezi ním a bárou něco nestalo, naštěstí mě nezklamal.
nejsem si úplně jistá, jestli jsem pochopila ten konec, ale myslím, že bohužel ano.
je mi z toho strašně, hlavně protože takovéhle rodiny vážně jsou, a je jich více než by mělo být.
někteří lidé prostě nemají mít děti.
.
4*/5*, pět z pěti tomu dát nemůžu, protože jsem se trošku nevyznávala v čase. podle všeho během knihy uběhly celé čtyři roky, protože na začátku knihy se píše, že je báře osm let, ale v anotaci jí je dvanáct?? to jsem nepochopila, ale jinak skvělý, dalo mi to přesně ten pocit, který mi to dát mělo.

Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?


ach toto bolí. byla jsem z toho hotová už když jsem to slyšela jako recitaci. a v podání audioknihy to je dechberoucí, mrazivý, znepokojující a furt tak smutně nevinný.

o domácím násilí na dětech a o tom, jak se i přes všechno snažíme zavděčit autoritám, protože jim to “dlužíme”.

ale jen nás zneužívají, mají nad námi moc, protože nám dali život, máme být jejich děti, ale oni nikdy neměli být rodiče.

„protože křídla jsou přece na lítání.”

eve 

ach toto bolí. byla jsem z toho hotová už když jsem to slyšela jako recitaci. a v podání audioknihy to je dechberoucí, mrazivý, znepokojující a furt tak smutně nevinný.

o domácím násilí na dětech a o tom, jak se i přes všechno snažíme zavděčit autoritám, protože jim to “dlužíme”.

ale jen nás zneužívají, mají nad námi moc, protože nám dali život, máme být jejich děti, ale oni nikdy neměli být rodiče.

do hajzlu s nukleární rodinou.

-

„protože křídla jsou přece na lítání.”

Wiktoria

Bolesna książka na temat dojrzewania, życia rodzinnego i problemów związanych z dorastaniem. Relacja głównej bohaterki z rodzicami niezmiernie mnie złościła i doprowadzała momentami do szału. Mam ochotę uściskać Basię, ponieważ wiem, że takich jak ona jest wiele. Nikt nie zasługuje na takie traktowanie

Wrony

Reviews